Když mi Vaše máma před 10 měsíci ve dveřích ukázala pozitivní domácí těhotenský test, který nám den předem přivezl kurýr jako součást objednaného nákupu, sotva jsem popadal dech. Vy to nevíte, ale v době, kdy se světem šířil COVID-19 (vygooglete si) to nebyla žádná sranda. A už vůbec ne, když jsem se zhruba dvacet minut předtím nechal proti této nemoci naočkovat. Z nemocnice jsem se vracel s pocitem štěněte, které má být pohlazeno a politováno. No a tímto to bylo vše rázně utnuto. Tady skončilo mé jakési doznívající chlapecké dětství a považování sebe sama (a mámy) za středobod vesmíru. Tady skončilo i mé vnitřní bolestínství a hypochondrismus. Tady jsem se přepnul do módu, kdy nic není problém, že žádný nákup není těžký, ani sebetěžší výnos nábytku z IKEA do třetího patra mi nezpůsobí kýlu a osmihodinový spánek bez přerušení už zůstane jen naivní scénkou z filmů pro pamětníky. A to jsem ještě nevěděl, že budeme mít děti rovnou dvě. Po očkování jsem nemohl den pít ani kouřit, takže jsem si tuto informaci zpracoval velmi střízlivě.
Když mi Vaše máma po pár týdnech oznámila, že budete dva, musel jsem se opět zhluboka nadechnout. Tentokrát jsem již mohl využít dostupnosti alkoholu a cigaret. Jen abyste to chápali správně, alkohol ani cigarety za Vás nikdy nic nevyřeší, ale v určitém množství mohou dospělým lidem (to je od 18 let jejich věku a dále) pomoci efektivně překlenout specifické životní fáze.
Věci, které by mi normálně trvaly k dokončení dlouho (chápejte správně - dlouho bych se k nim odhodlával), byly rázem dokončeny za rekordní čas. Když si máma přála, aby se z obývacího pokoje v přízemí stala ložnice a naopak z ložnice v druhém patře obývací pokoj, pustil jsem se do díla. V Hornbachu jsem si koupil barvu a štětce. Díky YouTube jsem se naučil nasadit vrták do vrtačky nebo rozložit a znovu složit postel BRIMNES s úložným prostorem a čelem. Původně jsem všechno chtěl nechat na placených službách odborníků, ale tyto úkoly jsem nakonec přetavil do své vlastní výzvy coby samozvaného intelektuála. Díky vlastnímu potu jsem ušetřené tisíce za řemeslníky investoval do dobře vychlazeného plzeňského piva, což je takové umělé mlíko určené pro tatínky. Ovšem jeho dávkování na obalu uvedeno není, stejně jako neexistuje návod, jak být dobrým rodičem.
Dnes, přesně měsíc od Vašeho narození jste nás ráno probudili "roztomilým" jekotem. Rozhlédl jsem se ospale po ložnici (bývalý obývací pokoj), který už není tak minimalisticky moderní jako předtím. Na jednom z gaučů, který jsme si dole nechali, leželo asi devět polštářů různých velikostí a tvarů, určených k všemožným použitím a ze mě jen nahlas vypadlo:
"Náš obývací pokoj?! Naše pohovka?! Náš život?!"
Tato věta nás s maminkou rozesmála až zpřítomnělým způsobem a já si uvědomil, že bych nechtěl nic změnit. Maximálně se vyspat.
Comments