Jsou Vánoce. I když "správně" tyto svátky trvají jen tři dny, u nás doma jsou prodlouženy minimálně na dva týdny. Bavíme se pečením cukroví, koukáním na rozsvícený stromek, pohádkami, včetně nezbytných obou dílů "Sám doma" (samozřejmě s českým dabingem, tohle nám nikdo nevymluví, ani máma). Díky mým rodičům Vánoce miluju. A doufám, že vy je díky nám bude mít také rádi. Vánoční stres však k tomu neodmyslitelně patří a kdo říká, že Vánoce jsou svátky klidu, nevěřte mu, protože pěkně kecá. Přemýšlím, čím Vás v budoucnu budeme s maminkou v rámci vánočních příprav rozčilovat? Třeba já si slíbil, že nebudu bojovat se stromkem a stojánkem, jako s nimi bojuje každoročně Váš děda Ota. Tlustý kmen se do fixního/nenastavitelného stojánku prostě nevejde, proto jej bylo třeba vždy lehce oříznout - ten kmen, ne stojánek. Po pečlivé úpravě byl však naopak kmen tak tenký, že se musel obložit zbytky dřeva, aby jej naopak stojánek udržel. Když jsem se Vašeho dědy jako nedočkavé dítě ptal, kdy už stromek bude stát, škaredě se na mě podíval a řezal pilkou dál. A já se pak logicky rozplakal a máme se mě ptala, proč pláču. Když jsem jí to po mém hysterickém záchvatu vysvětlil, šla si to s otcem vyřídit. Ten byl logicky ještě více naštvaný, protože krom toho blbého stromku řešil navíc interní stížnosti. Tomu se děti říká začarovaný kruh.
Vánoční světla patří také ke každoročním problematickým stálicím. Po dvou hodinách boje se stojánkem Váš děda prvně strom osadil světly. Až poté se jal spojit zásuvku se zástrčkou. Jak vidíte, postup kroků by šel určitě zefektivnit. A ejhle - samozřejmě, že když z těch miliónů žárovek alespoň jedna nesvítí, nefunguje ani ten zbytek. No a den před Štědrým dnem, nebo dokonce na Štědrý den, nebylo snadné koupit náhradní žárovku. Navíc třeba v době před 30 lety. Časem, jak jsem byl větší, jsem již otci dále nepokládal navazující dotaz, proč stromeček nesvítí nebo kdy už svítit bude - to by mohlo vyústit v rodinnou krizi a rozvod. Ještě větší expert na vánoční světla je však Váš praděda Vilém. Ten řeší nefunkčnost světel po svém - vytáhne všechen vercajk co má, pájku, drátky, zkoušečku napětí a minimálně pět hodin se opravou baví. Tedy pouze on sám, zbytek ženského osazenstva vyšiluje, protože to samozřejmě dělá na jídelním stole, kde v tu dobu už mají správně ležet plechy s cukrovím, nebo surovinami na přípravu bramborového salátu. Děda i praděda jsou ještě z generace, která umí opravovat věci. Já jsem narozdíl od nich v tomto velmi jednoduchý, protože oni mě ty věci opravovat nenaučili (pozn. jako jedináček jsem byl ochráněn od všech nástrah, i od těch, kde bych se mohl něčemu užitečnému přiučit - vy jste dva, takže se nebojte). Raději koupím vše dvakrát, pro strýčka příhodu, tudíž u nás by světla měla svítit vždy. Podobně i stojánek jsem vybral takový, kde se stojan přizpůsobí šířce kmene. Áleluja. Od těchto utrpení jsem Vás již zachránil a byl tím, kdo tuto generační záležitost vyřešil. Nemusíte mi děkovat.
V naší rodině všem chutná kapr. A všichni se bojí jeho kostí. Což jsou dvě věci, které jdou značně proti sobě. Neznám nikoho, kdo by měl rád, když na něj někdo pří jídle zírá. Tady bych Vás chtěl varovat před babičkou Marcelou. Dopřát dítěti trochu kapra je patrně fajn, ale současně sledovat každé sousto, které se ještě nedostalo ani vidličku, to je věc jiná. Myslel jsem si, že problém s kaprem a kostmi má babička jen u mě. Ale v průběhu let svou fóbii úspěšně rozšířila a u vánoční večeře sleduje i dědu Otu a od doby, kdy jsem si přivedl domů maminku, tak i ji. Takže pozor, až bude zírat i na Vás. Vtipný na tom je, že tím jak babička s pečlivostí sleduje možnost rizika spolknutí kapřích kostí u jiných, zapomíná na sebe a tím dochází naopak k jejímu dušení se, kuckání a koulení očima. Jelikož máme tradici, že od štědrovečerního stolu se neodchází, než dojí ten poslední z posledních, nezbývá babičce nic jiného, než provést vlastní domácí ORL operaci (zabořením prstů hluboko do krku) všem na očích, což zrovna nepatří k nejhezčím pohledům u jídla obecně.
U nás na Vánoce tedy bude kuřecí řízek, nebo druh ryby, která se dá z 99 % procent vykostit. I přestože jsem si myslel, jak jsem na to letos opět vyzrál a odboural další z vánočních stresů, mamince se podařilo dusit se sterilovaným hráškem obsaženým v bramborovém salátu. Tady jde jasně vidět, že na všechno člověk myslet nemůže. Patrně si časem všimnete, že naše maminka má dar dusit se čímkoliv - vodou, slanou tyčinkou, snad i vzduchem. "Kdo se chvíli dusil, již se dusí opodál".
Představuji si Vás, až budete větší a nebude Vám téct laktát po bradách. Jak nebude moct dospat a netrpělivě čekat, jestli Vám Ježíšek přinese nějaké dárky. Tu vánoční naději a těšení si zachovejte, co možná nejdéle to půjde. Klidně až do důchodu. Pak máte vyhráno. Víra (v cokoliv) a naděje Vám umožní přenést se přes všechny nástrahy a vy tak můžete dokázat cokoliv, co budete chtít. A i když Vám někteří budou říkat opak, kašlete na ně pěkně z vysoka. Vy přece víte, že Ježíšek existuje. A že ten test napíšete. Výběrové řízení vyhrajete. A že někde tam na Vás čeká kluk/holka, kterou budete milovat. I ten basketbalový koš trefíte z dálky. Takže až někdy budete pronášet motivační řeč a důvod Vašich úspěchů, i poučení z neúspěchů (very important), můžete jeden bod věnovat tomu, že díky Vánocům a Ježíškovi jste tam, kde jste.
P.S. Teď už jen zbývá vyřešit, jestli je lepší vánoční hrachovou polívku mixovat, nebo nemixovat?
Mezitím, co píšu tuto část, babička Marcela úspěšně aplikuje její vánoční a post vánoční online poradenství. Právě mi napsala zprávu, že na Nový rok se nemá jíst drůbež, králíci a podobně. Prý, že uteče štěstí. Jelikož toto slýchávám už asi po sté, tak i po sté hraji udiveného. Tipuji, že za chvíli napíše další zprávu o tom, že se na Nový rok nevěší prádlo ..
Comments